Historie světového juda
Džigoró Kanó založil Kodokan judo v roce 1882 v Japonsku. K studiu džiu-džitsu a dalších bojových technik ho přivedly vlastní zkušenosti ze školních let, kdy byl často vystaven fyzickému násilí od silnějších spolužáků. Díky intenzivnímu studiu u uznávaných mistrů si osvojil různé styly bojových umění, které následně systematicky přepracoval do vlastního uceleného systému.
Tento nový styl, původně označovaný jako Kano-rjú džiu-džitsu, nazval Kodokan judo, aby jej odlišil od tehdejších škol džiu-džitsu, z nichž některé používaly podobné označení. Kanó kladl důraz nejen na efektivitu v boji, ale také na morální a osobnostní rozvoj jedince.
Významným milníkem v uznání nového stylu bylo tzv. „utkání pravdy“ (dojo yaburi) mezi školou Kodokan a školou Tocuka. Bojovníci Kodokanu zvítězili ve všech jedenácti zápasech, čímž přesvědčivě prokázali kvalitu a účinnost tohoto systému. Toto vítězství zajistilo judu dominantní postavení mezi tehdejšími bojovými školami.
V dalších letech prosadil Džigoró Kanó jako ministr školství zavedení juda do japonského vzdělávacího systému jako součást tělesné výchovy. Postupně se judo rozšířilo i mezi policii a další složky jako součást profesního výcviku.
Roku 1964 se judo stalo olympijským sportem na hrách v Tokio, což výrazně přispělo k jeho celosvětové popularitě.
Historie juda v česku
Československý svaz jiu-jitsu byl oficiálně založen 3. dubna 1936 v Praze. Hlavním iniciátorem byl František Smotlacha, který se stal i jeho prvním předsedou. Slavnostního aktu se zúčastnili významní hosté včetně zástupců Československý olympijský výbor a japonské ambasády. Založení svazu navázalo na dlouholetou činnost nadšenců, zejména ve vysokoškolském sportu. Ve stejném roce navštívil Prahu zakladatel juda Džigoró Kanó, jehož přednášky výrazně přispěly k rozvoji juda u nás.
Ve 30. a 40. letech začaly vznikat první oddíly, například v Plzni, Praze a Brně, a v roce 1940 se uskutečnilo první mistrovství Čech a Moravy. Po druhé světové válce došlo k dalšímu rozvoji – v roce 1952 se svaz stal členem Evropská unie juda a o rok později začala systematická příprava reprezentace. První velký mezinárodní úspěch přišel v roce 1954, kdy Zdeněk Písařík získal titul mistra Evropy. V roce 1955 bylo Československo přijato do Mezinárodní federace juda.
V následujících desetiletích se československé judo postupně prosazovalo i na světové scéně. První účast na olympijských hrách zaznamenal Petr Jákl v roce 1972. Historického úspěchu dosáhl Vladimír Kocman, který na olympijských hrách v roce 1980 vybojoval první olympijskou medaili. Na jeho úspěchy navázali další reprezentanti, například Jiří Sosna, jenž se stal mistrem Evropy a získal kompletní sbírku evropských medailí.
Po roce 1989 se výrazně prosadilo také ženské judo. Mezi průkopnice patřila Michaela Vernerová, která získala medaili na mistrovství světa, a Radka Štusáková, jedna z nejúspěšnějších českých reprezentantek. V novodobé historii dosáhl mimořádných úspěchů Lukáš Krpálek, juniorský mistr světa a pozdější světová i olympijská hvězda. České judo tak dlouhodobě navazuje na svou bohatou tradici a patří mezi respektované sporty na mezinárodní úrovni.
Historie juda v Berouně
Počátky juda v Čechách sahají do roku 1919, větší popularitu si však tento sport získal až v 60. letech 20. století. Na začátku 70. let se judo objevilo také v Berouně, kde první zájemci trénovali na 2. základní škole pod hlavičkou TJ Jiskra Nižbor. Postupně se však berounští judisté osamostatnili a položili základy vlastního oddílu.
Oddíl juda v rámci TJ Lokomotiva Beroun byl založen v únoru 1974 zásluhou Milana Garčeka, který působil také jako trenér. Mezi další zakládající členy patřili Václav Machek, Milan Mikoláš, František Stříška a Jiří Konc. Oddíl měl zpočátku 32 členů a brzy začal dosahovat prvních úspěchů v krajských soutěžích. Tréninky se postupně přesunuly do berounské sokolovny, kde se konaly i první významné turnaje. V 80. letech se členská základna rozrostla a objevily se první výraznější výsledky na krajské úrovni.
Přes úspěchy se oddíl potýkal s problémy, především s nedostatkem trenérů a odlivem mladých sportovců. V 90. letech došlo k útlumu činnosti, ale i přesto se objevili talentovaní závodníci, kteří dosahovali kvalitních výsledků na republikové úrovni. V polovině 90. let měl oddíl zhruba 40 členů a postupně se snažil stabilizovat svou činnost.
Nový impuls přišel po roce 2000, kdy se podařilo vychovat nové trenéry a obnovit práci s mládeží. Oddíl se opět začal rozrůstat a dosahovat úspěchů na krajských soutěžích. Významnou akcí se stal turnaj „O pohár města Berouna“, který si získal oblibu mezi závodníky z celé republiky. V posledních letech se berounské judo opírá o práci s mládeží, pravidelnou účast na soutěžích a snahu vychovávat nové generace úspěšných judistů.